Vždycky je všechno jinak

Příběhy, náznaky příběhů, fragmenty. Drtivé, aktuální, palčivě reálné. Neotřelé básně, které si ve svých tématech, výrazivu a dusivém sarkasmu neberou servítky, nedají nic zadarmo, nedovolí vydechnout. Básník a překladatel Tomáš Jacko je v českém kulturním kontextu již řadu let nepřehlédnutelným fenoménem – jeho dokonale zvládnuté vázané verše a očividně láskyplné nakládání s mateřštinou působí na naší literární scéně jako zjevení. Ve své sbírce, navazující v mnoha ohledech na dřívější Zítra už bude všechno v pořádku (2017), však Jacko tyto formální prostředky používá jako sladkou návnadu, po jejímž pozření se ústa naplní jedovatou hořkostí. A je to hořkost nepříjemně povědomá, vždyť z ironie potměšilého osudu, ze strachu z neznáma i z prachobyčejné osamělosti se občas stáhne hrdlo každému z nás. Čtenáři, kteří mají v oblibě zdraví škodlivé pochutiny, si tedy jistě přijdou na své.